Hodně lidí, potažmo hlavně recenzentů, bylo na nového Duka naštváno. Já nechápu proč, proboha. Produka!
Duke, Duke, Duke! Přesněji Duke 3D. Parodie na Dooma, parodie na akční béčka 80.let, parodie na skoro vše americké. Parodie s lepší hratelností a velkou porcí zábavy. Říkali tehdy mnozí velikáni herního šoubyznysu. Pro mne to byla první FPSka, kterou jsem dojel na jeden zátah. Sice poprvé beze zvuku (to víte, když hrajete ráno u čerstvé přítelkyně a nechcete ji budit). No vlastně napodruhé byla taky potichu. A abych byl upřímný, tak po desáté taky, ale člověk si na to časem nějak zvykne a už mu to ani nechybí. Jediné opravdu velké rozčarování přišlo s mrtvým mariňákem v tajné místnosti ve vězeňské kapli. Ale už jsem to rozchodil.
Pak přišlo oznámení ohledně pokračování s názvem Duke Nukem Forever a jelikož jsem byl v té době ještě neženat a bezdětný, začal jsem se náležitě těšit. Jeden rok protěšený, pak druhý. V tom dalším, konkrétně v tom devětaosmdesátém, jsem shltnul nové video (viz níže), poslintal se při rozplývání se nad enginem, detaily a dál čekal. Pak, po přelomu tisíciletí, někdy v roce 2001, vyšel trailer nový a rozpoutal ve mně další emoce (něco jako pořádná fazolačka s chilli papričkama) a taky další vlnu těšení se (viz druhé video ještě níže).
A pak přišel TEN den! Oženil jsem se! No a Duke nikde. Nedorazil ani na obřad, ani na hostinu, ani druhý den na popravky… Nakonec jsem to čekání vzdal a začal se soustředit na jiné tituly. A bylo jich dost.
Předpokládám, že většina z vás už toho nového Duka hrála nebo aspoň viděla. Osobně jsem tomu moc nevěřil a ještě tak 2 měsíce před vyjitím jsem to považoval za dobrý vtip. No soudný den přišel a Atomový vévoda dorazil s razancí sobě vlastní se vším všudy. Nešetřil drsným výrazivem a šířil kolem sebe takový maskulinní odér, že se i tchoři začali stydět a najali nejlepší mozky z oddělení vývoje parfumérského průmyslu, aby jim vyvinuly silnější zápach.
Duke tehdy zaplavil celý svět v celé své kráse a jelikož mě znáte, tak už asi tušíte, že dorazil všem, jen ne ke mně. Ne na můj komp. Prostě byly jiné tituly, jiní hrdinové, které srdce starého pařana tak nezlomili a nepoplivali. Po těch letech čekání, jsem mu musel dát košem. Nikdo nevydrží čekat na jednoho chlapa věčně, i když je to taková ikona. Já jsem totiž holka prodejná a návrat na herní obrazovky tehdy slavila ještě jedna osůbka. Návratem oděným do maniakální šílenosti a ta osoba mi najednou přišla přitažlivější. A čas strávený s ní, řekněme, trochu smysluplnější. Šlo tehdy o Alici. Má recenze už z tehdejšího webu zmizela, tak jestli bude zájem…
Ten rok vůbec přivítal více různých ikon. Přihupskal na médiích a přes digitální kanály Deus Ex, který pro mne osobně nebyl zase takový návrat, spíše premiéra, ale o to víc jsem si jej užil. Hlavně jde o to, že asi před několika roky nikdo nedoufal, že se hra z tohoto univerza ještě vůbec ukáže. Ale našli se i další.
Já nakonec Dukovi šanci dal. Digitální, bez placky, a musím říct, že se čekání vyplatilo. Začátek, ve kterém vidíte všechny známé lokace a známé situace pěkně v plném rozlišení. Žádné placaté enemáky a ploché baráky. To z vás vymáčkne nejednu slzu a já si tak toto úterý nestíhal papírovými kapesníčky zastavovat vodopád dojetí, který mi smáčel klávesnici. Ano, je to Duke, jen trochu víc vyspěl a víc lidí kolem ho má rádo. 20 let mediální masáže z něj udělalo pořádnou hvězdu!
A kdy poprvé se setkala s Dukem naše prďka? Bylo to v nějakém obchodním centru, kde byl přes celou výlohu, nejmenovaného obchodní řetězce s digitální zábavou, vylepený svalovec v červeném tričku bez rukávů, s doutníkem v puse a slunečními brýlemi na očích, objímající dvě blond slečny bujných tvarů. Malá se zastavila, začala koukat, svraštila čelíčko jak usilovně přemýšlela a pak se jenom svým tehdy klasickým způsobem zeptala: „Cotoje, cotoje?“ A tatínek ji po pravdě řekl, že prostě jeden známý pán. Víc tehdy vědět nechtěla.
A ten mrtvý mariňák z Doomu? Nezůstal nepomstěn. V druhém Serious Samovi jste mohli v bažinách najít meč, klobouk a kabát, který Sam komentuje slovy, že vypadá jako od „nějakého vévody“ (Duke). Pak naleznete lidskou kostru s raketou zapíchnutou v prd…., tedy v pánevní kosti směrem zezadu.
Co vy? Připadáte si někdy, že máte v určitých situacích „balls of steel“? Ať je tím myšleno cokoli 😉 A jakou obtížnost jste u Duka3D měli nejraději a kolik sekretů jste celkem našli? Paradoxně jsem si loni projel znovu na Vitě Duka 3D: Megaton Edition a musím říct, že mi paměť ještě slouží.