Po čase se vracím se svými postřehy z výchovy prcka v souvislosti s pařením her. Tentokrát se přesouváme do doby, kdy byly naší prďce asi 2 roky a kdy jsme začali chodit do angličtiny. Co je na tom divného, řeknete si. No ve dvou letech fšechno.
Umění cizích jazyků je věc důležitá a dnes ještě víc, než v dobách minulých. Tehdy, když jsem na základku chodil já, nám stačilo „gavariť pa rúski“ a byli jste „geroj“. Na stranu druhou bych zrovna já měl být fakt potichu, protože jsem měl to štěstí, že jsem začal angličtinu biflovat už v 5. třídě, paradoxně tedy ještě za tvrdého komunismu. Sametovka přišla až o 2 roky později a my angličtináři jsme tak měli malý náskok. Samozřejmě vám nebudu nalhávat, že jsem se něco před revolucí naučil a tak jsem na gymplu začal víceméně zase od začátku. No ale zase se pěkně zní, když řeknu, že jsem se jazyk západních imperialistů učil už za totáče.
Takže, kam tímhle tripem do minulosti mířím? Do současnosti! (To by vás nenapadlo, že?) S manželkou jsme se dohodli (tady já vlastně jen souhlasil…) a začali s dcerou chodit do angličtiny pro předškoláky. Ani já, ani prďčina maminka totiž nemáme lingvistické vlohy. Já se sice prý domluvím, přece jen jsem měl tu anglinu na základce, pak na gymplu, na výšce, na jazykovce a teď ji mám i v práci, ale fakt by to mohlo být lepší. Žena je na tom ještě o chlup hůř. O chlup z mamuta nebo banthy, takže větu „Musíte jít zahnout do prava.“ s klidem, přeloží jako „We must be left.“ Bohužel za to může hlavně její nervozita a tak aby podobné trapasy nepostihly i naši dcerušku, dostala ve dvou letech dárek v podobě kurzu angličtiny. Podmínkou bylo, že musela umět mluvit a poslouchat, což uměla. To první o poznání lépe a nepřešlo ji to dodnes.
A co to má společného s hrami, možná se ptáte. Na první pohled nic. Ale už na ten druhý, se začnou v rybníčku dít věci. Pardon, to opětovné koukání na některé večerníčky, třeba Rákosníčka, člověka docela zblbne. Takže na co narážím? Přece na angličtinu a ta se při hraní her pořád hodí. Což zrovna tady, na webu věnovanému hrám, asi nemusím připomínat. Lokalizace u jiných než PC titulů je pořád spíše snem a ani u kompů to nebývá zrovna pravidlo. Větší, trojáčkové, tituly už přeloženy bývají, ale pokud nechcete čekat na fan překlady, nebo jste konzolista, musíte se poprat s angličtinou.
Pro mne nebylo, jakožto dlouhodobého fanouška FPSek, hraní bez lokalizace zas tak velký problém, ale i u Call of Duty se bez průměrné znalosti anličtiny ztratíte v příběhu (ha, ha, ha!). Dobře, ale třeba s neznalostí angličtiny u Battlefieldu asi neoceníte všechny hlášky. A co pak třeba strategie? Bez znalostí významu některých slov, jste dost často v háji. Takže jsou prostě druhy her, kdy se dál nepohnete. A tím nemyslím simulátory. N2O se chová jako oxid dusný aka rajský plyn ať už ho čtete jako eNdvěÓ dvě nebo eNtůOu a vystřelí vás dopředu jako Human Torche vždycky.
Pravý oříšek nastává při hraní ukecaných her. Klasické RPG je dobrým příkladem a JRPG tohle povyšují ještě o úroveň výše. Není vůbec problém motat se někde v krajině a nevědět jak dál, špatně pochopit úkol nebo ho, nedej bože, nepochopit vůbec a zůstat trčet někde v půlce hry. Někdy to dokáže otrávit tak, že hru nedokončíte. Naštěstí dnešní internet dává výhodu, že tohle prakticky nehrozí. Nějaký gameplay nebo walkthrough najdete na youtube snad na každou hru, popřípadě existují fanstránky. Bohužel pokud si chcete pořádně užít všechny příběhové zvraty, musíte tu angličtinu louskat nejlépe jako ořechy.
Pro mne osobně býval dost velkým problémem i inventář. Názvy některých věcí jsem si musel překládat, abych vůbec věděl, o co jde a na co je použít. Bohužel moje dlouhodobá i krátkodobá paměť obsahuje nějaké mezery ve zdrojovém kódu a tak se mi český výraz velice rychle vypařil. Ale, opakování je matka moudrosti a já opakoval často. Dneska tak při firemní angličtině perlím výrazivem typu dýka (dagger), kuše (crossbow), těžká zbroj (heavy armor), blesk (lightning bolt), očarovat (enchant) nebo vím, jak seslat kouzlo (spell sorcery). Což je, třeba při jednání se zákazníkem, k nezaplacení.
Takže aby dceruška neměla v budoucnu problém se s kýmkoli dohovořit nebo bez problémů dobýt celou galaxii (všude se přece domluvíte anglicky, teda kromě Francie), začali jsme chodit do angličtiny pro předškoláky. V našem případě spíš pro predškolkáře. Navíc jsme byli ve skupině nejmladší, ale o to větší měla naše dcera nadšení. Kupodivu nám to vydrželo dodnes a i když je malá už velká a má 7 let, chodíme na anglinu pořád, zpíváme písničky a říkáme slovíčka kterým třeba občas nerozumíme. Význam totiž časem pochopí každý a tady jde hlavně o to, zvyknout si na zvuk angličtiny, na její intonaci.
A co ta klingonštna v názvu? Byla jenom na přitáhnutí potencionálních čtenářů. Tu fakt neumím a nejsem žádný trekkie, abych se ji učil 😉
Co vy a cizí jazyky? Jak jste na tom? Pomohly vám ke zdokonalení mluvy i videohry?