Poznámka na úvod: níže uvedený text jsem sepsal ze dvou důvodů. Předně bych rád uvedl na pravou míru jak se to s Mafií III má ve skutečnosti. K tomu mě opravňuje nejen to, že ke všem hrám (ať jsou od kohokoliv) přistupuji bez předsudků, ale i to, že všechny hry dohrávám a Mafii jsem (včetně season passu) věnoval 130 hodin svého života. Druhým důvodem byla pohnutka vnést trochu světla a především reálný pohled na první díl, který si u většiny lidí vysloužil statut bezchybné, až kultovní hry, se kterou je třetí díl neustále srovnáván. Níže uvedené řádky nechť věční odpůrci a nenávistníci všech a všeho přeskočí a věnují se metání exkrementů na libovolnou hru (třeba) od Ubisoftu.
Čili otázka zní, proč mám rád Mafii III a proč by vás to mělo zajímat? Inu, zajímat vás to pochopitelně nemusí, ale některým čtenářům těchto stránek možná kýžený text pomůže převážit váhy nerozhodnosti a dají dílu Hangar 13 šanci. A uděláte dobře. Vždy, když čtu rozhořčené názory na aktuální díl, docházím pokaždé ke stejnému názoru: soukolí nostalgie pracuje bezchybně a spolehlivě. Bohužel. První díl Mafie jsem dohrál po páté naposledy před 2 roky a druhý díl rok minulý. Mám tedy zážitky nezkalené a názor sice subjektivní, ale taktéž objektivní (ano, to se nevylučuje). Původní Mafie z pera Dana Vávry je bezesporu vynikající dílo, kterému bezpochyby pomohl i český dabing, skvěle vyprofilované postavy a vynikající příběh. Záměrně vypichuji především tyto tři konkrétní vlastnosti, protože zbytek značně pokulhával již tehdy (2002) a s odstupem let je (pochopitelně) celý zážitek ze hry ještě chudší. Ponechme prozatím stranou plusy a rovnou se vrhněme na to, co se v mých očích nepovedlo.
Předně: město nemá takřka žádnou atmosféru, na ulicích korzuje dohromady asi 5 modelů NPC, neexistují žádné obchody, bary, bordely, divadla či novinové stánky, nelze nikam jít a kromě ukradení vozu a jízdy po městě, nelze ve hře absolutně nic jiného dělat. Trpí tím pro mě nejdůležitější aspekt hry – atmosféra. Mafia ožívá a posouvá se POUZE pokud plníte konkrétní úkol, jinak je to hra zcela mrtvá a NIC člověka nemotivuje k tomu město prozkoumávat. Neexistuje zde žádný systém collectibles jako v případě druhého dílu (wanted plakáty, magazíny) či ve třetím (poznámky, Playboye, různé typy plakátů) a město značně připomíná Jablonec nad Nisou o víkendu – liduprázdno. Chápu, že tehdy byla vyjížďka přes Julian bridge s výhledem na město či výlet na periferii kolem majáku nebo do zazobané čtvrti něco! Ale když se lidi vysmívají druhému dílu a hořekují nad tím, že ve městě nešlo nic dělat, tak jen nechápavě kroutím hlavou. Když pominu stovky lidí, aut různých značek a mnohem promyšlenější rozparcelování města na různorodé zóny, tak jsem mohl jít do obchodu, koupit si kabát, přepadnout prodavačku, pokacet u novinového stánku nebo si nechat na ulici vyčistit boty. Případně si pustit rádio, které reflektovalo dění ve hře. Nemluvě o různých situacích a epizodických rolích, které prožívaly NPC (hádky, štamgasti lákající kamaráda na pivo, babka šmírující na schodech atd.). Zábavný byl systém vylepšování aut, který v prvním díle taktéž neexistoval. Tolik vychvalovaný jízdní model, který počítal s reálnou váhou, fyzikou poloos a já nevím čeho všeho, ve výsledku znamenal pouze to, že dobrá 3/4 aut byla na ovládání toporná a těžká jako neohrabaný kombajn. Beztak téměř všichni od určité doby jezdily ve hře pouze v rychlých automobilech dané doby. Velice příjemná byla možnost prostřelit pneumatiky a především pak funkce policie. To považuji za jediný bod, který Mafia 2 a 3 nedokázala překonat. Ano, jediný. Mistrná práce policie, systém pokut při rychlé jízdě a především trestání jízdy na červenou či dopravní nehody zcela nepochopitelně ve druhém díle polevil a ve třetí Mafii jsou strážci zákona dokonce nepochopitelně benevolentí až laxní (pokud se nepohybujete přímo na policejní stanici).
A jak je to s výše vypíchnutými třemi body? Tj. příběh, dabing a postavy? Vezměme to popořadě: téměř každý pamětník nadává na špatnou práci scénáristů druhého a především třetího dílu. Nikomu se nelíbí, že Mafia 3 se posunula do (podle mě) vynikajícíh ’60 let. Dobrá, každý nemá vřelý vztah k hippies a ne každý poslouchá The Doors nebo Ravi Shankara, The Who či The Beatles. Každému se nemusí líbit architektura šedesátých let, hodinové motely, jazzové kluby, americké káry, pouliční závody a Hell Angels. Každý díl ale posunul Mafii dál v čase. Nejinak tomu bylo i u prvního dílu. Navíc ten tolik vyzdvihovaný děj Vávrova opusu je „pouhá“ kompilace všech gangsterských klišé z těch nejznámějších knih, filmů a povídek. Vávra vše pouze mistrně (to nerozporuji) semlel dohromady. Pokud pamětníci vyzdvihují genialitu scénáře, vychvalují především genialitu Maria Puza, Francise Forda Coppoli či Howarda Hawkse nebo známé firmy jako Ala Caponea aj. Druhý a především třetí díl měl aspoň snahu o vlastní scénář a ne, není vůbec špatný. Příběh aktuální Mafie je dokonce výborný (navíc skvěle filmově podaný), ale chápu, že zamotaný děj s mnoha postavami může dnešním tzv. „hráčům“ činit potíže. Co tam máme dál: dabing. Zde uznávám, že jde čistě o subjektivní pohled, respektive poslech. Já jsem odpůrce dabingu obecně, považuji jej za absolutní přežitek, který líný, průměrný, český konzument stále vyžaduje a vyžadovat bude. Proto evidentně nikomu v Česku nevadí, že životní roli, na kterou například nějaký špičkový anglický herec dřel roky, na Kavčích horách v zasklené budce, u stolečku s hrnkem čaje, suše a bez emocí přemluví pan Táborský. Chápu, každý chceme slyšet jinou kvalitu. Uznávám, že don Ennio Salieri je v Mafii namluven obstojně, ale tím to končí. Linda Rybová podala katastrofický výkon (a zcela zničila postelovou scénu) a Tomáš „A-a-a-a-hoj To-to-me“ Sýkora či přehrávající Petr Rychlý v roli Paulieho? Bez komentáře. Spousta tvrdých hlášek a vážných dialogů vyzní v češtině spíše úsměvně a dabing se hodí ledatak na béčkové adventury typu Polda. Samotné postavy jsou napsány dobře, ale opět jde o klasickou sbírku klišé, respektive ansámbl přesně reflektují hierarchii mafie. Na tom nebylo co zkazit, pokud si člověk pustil všechny díly Kmotra (což doporučuji).
Tak mi najednou na piedestal stavěná první Mafie nějak zahnívá. Je možné, že kdybych si The City of Lost Heaven tolikrát nepřipomněl a neměl s čím srovnávat, protože bych se proti „trojce“ apriory zabejčil, ať už proto, že jej primárně nevyvíjeli Češi (ačkoliv v týmu byli a ne na zanedbatelných postech) nebo proto, že hraji za černocha… možná, že bych Vávrovo dílo neviděl tak kriticky. Ale po odehrání všech dílů za sebou, musí objektivní člověk vidět markantní progres. Nejen srovná-li (neférově) první versus třetí díl, ale zcela férově musí uznat, jak obrovský skok udělala série již v rámci dílu druhého, ať už Vávra vývoj opustil sám nebo byl vyhozen (o čemž se i po letech taktně mlčí). Čili si nenechte namluvit, že Mafia už není Mafia, že scénář je úplně o ničem, nemluvě o výkřicích do tmy typu „Hangar 13 je sračka!“. Jsem ještě sto pochopit a uznat, že někomu se ekluje hrát za nějakého negra v mafiánské hře, uznávám, že někomu to může způsobovat xenofobní vyrážku na zadnici. Na druhou stranu mě takoví lidé zcela míjí, protože nejsem omezený rasista. A s názorem, že když nehraju za italskou mafii v Americe, tak to není mafiánská hra, nemohu ani v nejmenším souhlasit a ještě naopak drze namítnu, že třetí díl zobrazuje chapadla mafiánské hydry možná ze všech dílů nejvěrněji a nejpřirozeněji a to bez zromantizovaného pozlátka uhlazených chlapců s trochu ostřejšími lokty. Mafiáni = vrazi, dealeři, kteří se neštítí naprosto ničeho. Jiný úhel pohledu na mafiánskou hierarchii a její postupné rozplétání, s pomocí perfektně napsané postavy Johna Donovana, kvituji s povděkem. Za „taliány“ jsme si zahráli v předchozích dílech a opět tleskám ve stoje odvaze Hangar 13, kteří si tímto krokem prošlapali cestičku a mohli do ’60 let citlivě zapracovat problémy rasové segregace a třeba i Southern Union (čili obdobu KKK). Navíc většinu hry úzce spolupracujete s Vitem Scalettou a jdete (mimojiného) po krku americko-italské mafii. Ostatně za nitky na pozadí komplikovaného, ale perfektně vymyšlenému příběhu, tahá další vysoce postavený Ital. Mimochodem: ano, dozvíte se, co se stalo s Joem Barbarou přímo od Vita v jeho kanceláři. Ovšem pokud nepřeskakujete dialogy. Překvapuje mě, kolik lidí se neustále ptá: „co se stalo s Joem?“.
S Mafia III je to i přes všechny klady složitější. Oprostíme-li se od nenávistníků, jejichž smyslem života je udělat hře špatné jméno ještě rok před vydáním, Hangar 13 bohužel nezbyl čas na kvalitní betatesting nebo prostě vyschly penězovody. Ať to bylo tak či úplně jinak, v den vydání se mezi početnou skupinu fanoušků dostal produkt silně neodladěný. U open world her masivního rázu (Zaklínač, Ghost Recon Wildlands, Watch Dogs, The Elder Scrolls) jsem ochotný přivřít oko. Jde o obří projekty, které nelze vydat bez chyb. To snad každý ví. Ale popravdě řečeno, Mafia III byla katastrofa. Propady z 60 FPS na 0 i při homeless nastavení všech grafických serepetiček byly na dením pořádku. Nemluvě o katastrofálním výkonu hry při deštích na periferii New Bordeaux. Hráči nadávali na tristní běh hry, která není žádným grafickým zázrakem, i když má své pamětihodné chvíle. Co dodat? I mě výše uvedené problémy potkaly a pomohl až nákup nové grafické karty (což jsem měl tak jako tak v plánu) a (malý tip) pohrání si s ukazatelem fps v menu hry. Bylo zajímavé zjistit, že při vypnutí či zapnutí zámku fps se hra ZCELA rozsype nebo je ZCELA bezproblémově hratelná na ultra nastavení. To bychom měli chyby technického rázu, na kterých řada hráčů ztroskotala a Mafii III nedala druhou šanci (Dishonored 2 si přes podobný start na PC vedlo lépe). Ovšem to nejhorší a pro mě osobně jediný relevantní zápor, kterým se odpůrci mohou objektivně a bez předsudků ohánět, je systém questů. Ano, ten zpropadený pyramidový systém, který vymyslel nějaký chytrý designér z Hangar 13. Ponechme stranou, že systém likvidace mafiánů od toho nejnižšího pohůnka, přes ostré hochy, až po zástupce šéfa a samotného bosse je poměrně dost realistický (přesně takhle postupuje policie) a že je ve hře odůvodněn (John Donovan pracuje pro FBI a Lincoln Clay s touto technikou přišel díky zkušenostem války ve Vietnamu). Fakt je ten, že postupné rozebírání mafie by bylo sexy, ale bohužel nějakého méně chytrého designéra Hangar 13 napadlo naroubovat tento systém na 90% úkolů ve hře. A to byla zásadní chyba a zůstává bohužel největší bolestí jinak velice dobře vymyšlené hry, na které je píle vývojářského studia znát. A co tady máme dál? No, ať se dívám z jakékoliv strany, to je ze záporů všechno.
130 absolvovaných hodin ve hře mluví samo za sebe. Otázka tedy zní pořád stejně, proč mám rád Mafii III a proč by měla dostat šanci právě u vás? Protože oproti předchozím dílům můžete například: navštívit jazzový bar a poslechnout si černošskou kapelu, můžete vytunit svůj bourák a účastnit se nelegálních pouličních závodů po celém městě, protože můžete jezdit v autě jako z kinder vajíčka, protože můžete mrtvolami nepřátel nakrmit aligátory v bažinách, protože můžete nasednout do motorového člunu a rozvážet drogy, protože můžete zajít do obchodu s alkoholem a vyloupit jej, protože můžete být svědky shromáždění ku-klux-klanu, protože si zajedete do lunaparku do strašidelného domu, protože postavy umí navázat na přerušený rozhovor, protože rádiu se rozpadá signál při jízdě tunelem, protože si zastřílíte v pamětihodné scéně jako vystřižené z filmu Tarantina za doprovodu muziky Johnnyho Cashe, protože můžete v hodinových motelech poslouchat vrzající postele, protože si můžete zajet na striptýz, protože rozbijete hubu v boxerském ringu Bobbymu „Překrásné mlátičce“ LeDouxovi, protože se zúčastníte parádní LSD párty v jachtovém klubu pro zbohatlíky, protože si postupně přivlastníte město, protože podrazíte své irské přátelé, protože nepodrazíte své italské přátelé, protože si vylepšíte odstřelovací pušku a vyčistíte oblast ze střechy, protože místo pušky vyčistíte oblast ručně a potichu, protože na benzínce ukradnete necenzurované Playboye, protože se zamilujete do lesby, protože se zkouříte v LSD doupěti, protože vysvobodíte šlapky z jejich utrpení, protože John Donovan je borec, protože se vykašlete na bohabojné řeči otce Jamese a rozpoutáte peklo, protože dabing a herecké výkony jsou špičkové, protože New Bordeaux má překrásné úsvity, protože Bayou Fantom má ošklivé přeháňky, protože si zajedete k divadlu na protičernošskou demonstraci, protože rozjezdíte trávník zbohatlickým paničkám v luxusní čtvrti, protože si poslechnete hippíky na louce v parku, protože si zajdete na natáčení porno scény s Cristy a Buckem, protože v osamělém koutku New Bordeaux najdete malířku, protože potopíte parník, protože se vyspíte s Roxy, protože si naladíte ty nejlepší ’60 kapely, protože reklama na hamburgery a Swift Colu je prostě super, protože na tropickém ostrově budete chytat šílence s atomovkou, protože budete po městě nahánět nudistu… Opravdu má smysl ještě pokračovat? Zahrajte si Mafii III a nenechte si napovídat, že je to odpad. Prožijte to sami!
… zde pokračujte v psaní …
Recenze
Proč mám rád Mafii III
S klidem v duši bych Mafii III nedoporučil a to vzhledem k repetetivnímu systému questů a porodním bolestem, vyznačujících se tristním technickým stavem při launchy hry. Na druhou stranu je Mafia III prakticky ve všech ostatních ohledech mílové kroky PŘED prvním i druhým dílem. Nenechte si namluvit, že Mafia III nestojí za váš čas. Udělejte si vlastní názor a nechte se pohltit New Bordeaux!
Líbí se nám
- Unikátní atmosféra '60 let, zpracování města i periferie
- Živost prostředí + důraz na detail
- Soundtrack + zvuky
- Kvalitní česká lokalizace
- Střelba, výběr zbraní, násilí / nenásilný postup
- Příběh + postava Johna Donovana
- Špičkový dabing, cut scény
Vadí nám
- Neustále se opakující pyramidový systém úkolů
- Propady FPS, bugy, nedodělky různého druhu
- Průměrná grafika
- Slabší DLC včetně prázdných lokací nebo naopak zbytečně komplikované minihry
- Nefungující policie, systém pokut a přestupků