Rok 2017 je prakticky minulostí. Co všechno přinesl? Spoustu průměrných, nadprůměrných i excelentních titulů. Ostatně jako každý rok. Hovořit o stagnujícím herním průmyslu může pouze člověk, který zahořknul, v horším případě ignorant nebo hráč, kterému nostalgické brýle (či prostý nedostatek času se aktuálním hrám věnovat), nedovolují dostat se za prolog, tutorial či první kapitolu. Rozmlsanost hráčské obce je na denním pořádku, však to všichni známe. Rok 2017 nás oblažil vynikajícími tituly napříč žánrovými škatulkami: Divinity: Original Sin 2, Torment: Tides of Numenera, Resident Evil 7: Biohazard, Wolfenstein 2: The New Colossus, Prey nebo plnohodnotný datadisk k Dishonored 2. Mnohé z nás (včetně mě) pozitivně překvapily i na první pohled menší hry. Observer, Dungeons 3 nebo Darkwood zapůsobily. Stejně jako Expeditions: Viking (do níž vzniká čeština) či povedený Hollow Knight, Deep Sky Derelicts a na samém sklonku roku nevybroušený rpg stealth diamant – Seven: The Days Long Gone. Několik značek dokázalo překvapit pozitivně (Assassin’s Creed: Origins, ale i taková Ghost Recon: Wildlands), jiným se vedlo o poznání hůře (rozbitá Syberia 3, nedomrlý Black Mirror). Samostatnou škatulkou je pak olbřímí úspěch karetních dobrodružství, dnes již prakticky kultovního a zlidovělého Gwentu, prověřeného Heartstoneu nebo The Elder Scrolls: Legends.
Ovšem v srdci každého z nás se bezpochyby najde ta jedna jediná, která vystoupá na pomyslnou nejvyšší příčku, aby se zahalila zlatou gloriolou. V předchozím roce v mých očích suverénně nejvíce zapůsobila (a konkurenci převálcovala) Dark Souls 3 (PC), u jejíchž okovaných bot se usadily takové perly jako XCOM 2 a Deus Ex: Mankind Divided plus celá řada výborných RPG atd. Letos byl boj o první místo přece jen záludnější. Jen si to představte. Jak rozhodnout mezi takovými monolity a „držáky“ jako Divinity: Original Sin 2 a Torment: Tides of Numenera nebo podmanivými a originálními sci-fi s přesahem do cyberpunku – Prey a Observer? A co vymodlený kandidát na trůn krále akčních RPG Nioh pro PC? Nemluvě o HD remaku Okami, který jsem ještě nestihnul ani nainstalovat.
Naštěstí se jako Bůh ve stroji snesla na první pohled nenápadná hra, která pozvedla svůj hlas a zaryla se hluboko do mého srdce i duše. Proč právě Hellblade, potažmo keltská válečnice Senua, v mém případě zabrnkala na ty správné struny? Snad proto, že její příběh mnou hluboce pohnul a dokázal rozeznít ty nejniternější a nejhlubší tóny. Snad proto, že mi její osud, těžce narušená psychika, obrovská touha a vůle vzepřít se temnotě nebyla lhostejná. A snad právě proto, že sympatičtí a skromní vývojáři z Ninja Theory, dokázali dokonale vykreslit postavu psychicky týrané Senui, kterou zcela nekompromisně a excelentně ztvárnila Melina Juergens. Nemluvě o tom, že Hellblade: Senua’s Sacrifice, považuji za prudce originální a odvážný námět a práce s audiem si v mých očích bezesporu zaslouží herního Oskara! Nemalou roli hraje i má osobní preference a záliby, totiž úcta k polským vývojářům a zájem o severskou mytologii, potažmo runologii. Důvodů, proč jsem právě Hellblade postavil na piedestal by se našlo mnohem více, ale tato glosa nemá suplovat recenzi, ani kohokoliv přesvědčit o jejích kvalitách. Zatrpklý diskuzní šotek si vždy najde tisíc a jeden důvod, proč Hellblade očernit; mainstreamový hráč nedokáže ocenit hloubku a uvidí v Hellblade pouhou „akční mlátičku“ (kterou není). O kvalitách ostatně hovoří více než solidní prodeje (nejen na PC) a řada cen. I proto (a nejen proto), je pro mě Hellblade: Senua’s Sacrifice hrou letošního roku. Roku, který byl opět plodný a zaplnil naše police a virtuální knihovničky skvostnými hrami.
Nasajte atmosféru z mých pečlivě stylizovaných screenshotů.
… zde pokračujte v psaní …
Recenze
HELLBLADE - Ohlédnutí za hrou roku
Hra roku 2017.
Líbí se nám
- Zvukové mistrovství, které nemá obdoby od dob System Shocku!
- Herecký výkon Meliny Juergens.
- Důraz na severskou mytologii, citování z Eddy.
- Odvaha tvůrců pustit se do neprobádaných vod.
- Vizuální zpracování, atmosféra.
- Zajímavě pojaté hádanky.
- Česká lokalizace od Farflamea.
Vadí nám
- Trochu uspěchaný konec.