Tak jsme se konečně dočkali osmé epizody opusu STAR WARS. Tentokráte s podtitulem Poslední z Jediů. Pro nás, fanoušky, kteří na Hvězdných válkách vyrostli, a pro které jde o kultovní počin, jenž v nás rozdmýchal vášeň ke sci-fi a fantasy, jde vždy o veliký svátek a trauma zároveň. Každý nový díl netrpělivě očekáváme a těšíme se na rozšíření a nové příběhy, tohoto pečlivě budovaného pelmelu postav, techniky, planet, různých živočichů, filozofií atd. Zároveň se však obáváme „jak to tentokrát dopadne“, protože prakticky VŠE, má ve Star Wars kultovní status. Postavy, vesmírné kocábky, rasy, zvuky, hudba (kterou zná i člověk Hvězdnými válkami nepolíbený) atd. George Lucas – otec vynikající (původní) trilogie z let 1977 – 1983 a zároveň ničitel a nejnenáviděnější fotr epizod z let 1999 – 2005, který svými šílenými nápady (Jar Jar Binks!) a naprosto sterilním CGI vizuálem (Epizoda I: Skrytá hrozba + Epizoda II: Klony útočí) téměř zničil kult, šel dobrovolně od válu. Díky tomu a mnoha dalším ohledům se můžeme opájet epizodou VII – Síla se probouzí a aktuální epizodou VIII – Poslední z Jediů. A jak to dopadlo tentokrát?
Nemá smysl se obšírněji rozepisovat, ani já totiž nebudu výjimkou a víceméně se shodnu s veškerými recenzemi na internetu a názory skalních fanoušků. Pořád jde o parádní Hvězdné války. Bezesporu. Zvuky jsou stále vynikající a uspokojivé. Hudba stejně ikonická. Kultovní postavy oplývají charismatem jako za starých časů. Když se na scéně objeví imperiální křižníky či pochodující AT-AT, zkříží se laserové meče, pořád člověka příjemně mrazí v zádech. Humor víceméně funguje a místy je opravdu povedený. Za každého nového pišišvora, fantasy zvířátko, rasu a obskurnost, žijící ve vesmíru Star Wars, líbám ruce. Souboje Prvního řádu a odboje/rebelů na pozadí obrovských křižníků v nekonečném Vesmíru, mají obrovské koule, drive a velkolepější bitvy nikde jinde neuvidíte. Temná/světlá strana síly, Jediové, výcvik, pochyby, záporáci… Je tu prostě všechno. Navíc vizuál a celkové umělecké vyznění, paleta barev a všelijaké nápady spadající do kategorie art direction… áááááááh! NEMAJÍ SEBEMENŠÍ CHYBIČKU. Umělecký dojem přesahuje všechno, co jste doposud ve Hvězdných válkách viděli a tzv. „wow efekt“ se dostaví hned několikrát. Takže kde je to „ale!“, že? 🙂
Rychlý souhrn toho, co mi opravdu hodně vadilo: postavy z předchozí epizody, stejně jako charaktery zbrusu nové jsou nudné, průměrné, občas až podprůměrně napsané, místy dokonce otravné (výjimka je potenciálně zajímavá postava Rey). O postavách se NIC nedozvíte; ani o těch zlých, ani o těch kladných. Žádný posun se nekoná, natož aby jejich vedlejší příběhové linky cokoliv ve filmu řešily nebo měly jakýkoliv dějový oblouk. Skutečně si nedokážu představit jak TYTO postavy chtějí udržet svět Star Wars pohromadě v následujících epizodách. Dále: nepochopitelné dva až tři WTF momenty, o kterých se nebudu rozepisovat, abych nic nevyzradil. Hereze, fanoušek zapláče! Velice rušivá mi připadala jakási pravidelná perioda (hlavně ke konci 2,5 hodinového filmu!) neustálého střídání vlny očekávání a následného zklamání. Něco jako kvalitní sex bez orgasmu. Poslední z Jediů má minimálně 3x nakročeno k mistrnému cliffhangeru – vynikajícímu zakončení – jenže následně přijde dalších, nebojím se napsat únavných, 15 minut. Následuje další vrchol a když divák už už očekává konec, přijde další porce zbytečných 15 minut navíc. Ohromně to ubírá na tempu a film ztrácí dech. Hodně mi taktéž chybělo opravdové, nefalšované, čiročiré zlo a la Darth Vader (a ano, chápu, že postava Kylo Rena má být napsána tak, jak napsána je). Chyběla mi také nějaká celková katarze a to i v jinak epickém a solidně vymyšleném finále. Dále: Nechci vypadat jako rasista, na afroameričana Finna si nestěžuji, kor když v původní trilogii máme postavu Landa Calrissiana, ale nové postavy začínají smrdět nějakou povinnou kvótou hyperkorektní rasové vyváženosti. Tudíž si odškrtneme černocha, tělnatou Asiatku, (s přivřením oka) Hispánce Benicia Del Tora v roli potenciálně zajímavého zlodějíčka DJ (něco jako Klíčník v Matrixu) atd. Velká škoda je také pouhého nástinu postav jako viceadmirálka Holdo z odboje či trestuhodně nevyužitá kapitánka Phasma z řad stormtrooperů… Poměrně zvláštně vyznívá tento díl i v jiném ohledu. Na to, jak rozlehlé universum Star Wars je, se tento díl (opakovaně) skromě soustředí na hrstičku lidí z odboje a o něco větší hrstku lidí Prvního řádu. Celkově působí osmá epizoda jako výplňový díl před devítkou. Nic nerozvíjí, nic extra zásadního se v rámci celého vesmíru Hvězdných válek nedozvíte. Nemluvě o tom, že z filmu zcela zmizela politika…
Podtrženo, sečteno. Nejpádnější verdikt, který mě napadá v souvislosti s osmou epizodou? „Něco tomu pořád chybí!“ Pokud bych to měl rozvést: ano, je to výborný blockbuster s těmi nejlepšími souboji ve Vesmíru. Vizuální stránka, design a stovky detailů nemají chybu. Nicméně ploché postavy, o kterých se fanoušek zhola nic nedozví, zvláštní tempo a nulová katarze, neskutečně sráží jinak vynikající práci režiséra Riana Johnsona, který se nebojácně vrhnul rozšířit odkaz George Lucase. Nové Star Wars jsem si nesmírně užil a určitě je potřeba je vidět dvakrát, třikrát, protože se toho na plátně děje strašně moc. Nicméně lehoulinká pachuť a nenaplněnost ve mě zůstává. Rozhodně ale palec nahoru, je to jízda!
______________________________________________________________________
Poznámka pod čarou: Toto není recenze, ale záznam emocí a názor fanouška SW po shlédnutí filmu v kině 😉